Pět důvodů ke cvičení meditace


1) Všímavost (mindfulness)

První stupeň Stezky znamená využívat meditaci všímavosti k usilování stát se zdravějším a šťastnějším člověkem, a to ve smyslu fyzickém, emocionálním, psychologickém, duchovním a mentálním. Nastupujeme cvičení všímavosti a koncentrace, a tak se učíme svou roztěkanou a rozptýlenou mysl soustředit tím, že věnujeme pozornost sledování dechu, myšlenek a pocitů. Stále více si uvědomujeme tendenci naší mysli chovat se jako divoký kůň nebo jako opice, která přeskakuje ze stromu na strom, a učíme se ji krotit a uvádět do klidu pomocí soustředění se vždy pouze na jednu jedinou věc. Vnímáme, že nejsme svými myšlenkami ani pocity, a osvobozujeme se od těchto představ našeho já. Tato vývojová úroveň je nazývána cvičení všímavosti.

2) Samadhi

Druhý stupeň Stezky se týká pěstování síly samadhi, které se rozvíjí z oblasti podbřišku asi 5 - 8 centimetrů pod pupkem. Máme pro to také speciální výraz džoriki, což znamená síla a energie samadhi. V této fázi se naše cvičení mění na soustředění výhradně jedním směrem, který vede k pronikání do hloubi vlastního já. Je to méně o stavu všímavosti, ale spíše o pronikání do objektu našeho soustředění a splynutí s ním. Nabýváme většího oddělení a menší připoutanosti k vlastnímu já, i když stále věříme, že vlastní já i ostatní skutečně existují. Tímto procesem rozvíjíme jistou úroveň intuice a porozumění podstatě reality. Sjednocujeme se s hlubšími stavy samadhi a začínáme si uvědomovat síly, o kterých jsme doposud vůbec ani netušili. Nabýváme vyrovnanosti a vystředěnosti, které jsou za hranicemi toho, čeho jsem dosáhli pomocí cvičení všímavosti. Samadhi a jeho síla se stává účelem naší meditace. Teprve teď umíme zůstat soustředěni na úkol bez toho, abychom se rozptýlili a ztratili. V této fázi, podobně jako v té předcházející, není hledání probuzení ústředním motivem. Stále je to o získávání něčeho, co nám umožní cítit se silněji, mocněji a lépe sama se sebou. Chybí zde mysl Bodhi, neboli mysl, která hledá Cestu a usiluje o ni.

3) Mysl Bodhi hledající Cestu

Třetí stupeň Stezky je objevení mysli Bodhi, tedy procitnuté mysli, která hledá Cestu. Až teď praktikující skutečně nastupuje na Stezku k osvícení, jejímž smyslem není nic menšího než radikální probuzení osvobozující člověka od utrpení, a z pout, které ho doposud držely ve vězení, které si sám vytvořil. Na tomto stupni může praktikující dále využívat cvičení všímavosti, a dále potom koany a sezení se záměrem úplného osvobození. Teprve tímto se naše Stezka skutečně stává budhistickou, Stezkou probuzení. I když oba dva předchozí stupně mohou působit duchovně, nejedná se o skutečnou budhistickou Stezku. Tento třetí stupeň je nazýván jako doslovná Cesta, Hinajána. Naším opravdovým zájmem zde je vlastní osvobození a nikoliv osvobození ostatních.

4) Mysl Bodhi: Velká Cesta

Čtvrtý stupeň Stezky je o probuzení a praktikování ve prospěch ostatních. Ve skutečnosti ku prospěchu všech cítících bytostí včetně sebe sama, nikoliv však výhradně pro sebe sama. Jedná se o vpravdě altruistickou Stezku Mahajána, neboli velkého, spíše než zúženého či doslovného vozu. Zde dáváme stranou vlastní potřeby a praktikujeme ve prospěch probuzení všech cítících bytostí dokonce před tím, než dosáhneme vlastního úplného osvobození. Kvůli nim sedíme a nabízíme svou meditaci a samadhi k probuzení úplně všech. Vnímáme, že nebudeme jako druh nebo jako svět definitivně osvobozeni od utrpení, dokud nebude osvobozena i ta poslední cítící bytost. Jako v koanu, kde buvol prochází skrz okno, a jeho hlava a tělo jsou již uvnitř, ale ocas stále zůstává venku, si uvědomujeme, že ten ocas je dlouhý tak, že je spojen se všemi cítícími bytostmi. Ačkoliv jsme sami již prošli bránou bez brány, oknem bez okna, tak ocas buvola stále ještě potřebuje projít skrz. Na tomto stupni jsme odložili tělo a mysl, vše dualistické myšlení, a pronikli skrze buď a nebo, i ani to nebo ono, za tyto čtyři způsoby roztříštěného myšlení a neúplného pochopení. Sami postaveni stranou, neúnavně pracujeme v zájmu ostatních s malou starostí o vlastní prospěch.

5) Nejvyšší Cesta

Pátý stupeň Stezky nazýváme jako Nejvyšší Cesta nebo vůz. Zde sedíme v meditaci bez jakéhokoliv cíle nebo účelu, nehledajíc absolutně nic. Sedíme kvůli sezení, bez ambic, a víme, že jsme již celiství, kompletní a dokonalí, a že absolutně nic nepřebývá nebo nechybí, není čeho dosáhnout, a není kam jít. Zde sedíme v blaženém samadhi, naplnění a uvolnění, v klidu a míru, ničemu nedáváme přednost a nic neposuzujeme, osvobozeni od potřeby hledat probuzení nebo se zbavit sebeklamu. Nehledáme jasnost a ani se nechceme zbavit zmatení. Na tomto stupni jenom sedíme v míru sami se sebou a se světem. V čemkoliv se angažujeme, tak to provádíme s úplným nasazením a nenecháváme za sebou žádnou stopu. Naše samadhi posiluje všechny bytosti, a ti, kteří jsou k němu vnímaví, pijí jeho nektar.

6) Všechny Cesty/žádná Cesta: Nepřetržité a nekonečné cvičení

Šestý a přesto není šestý. Existuje ještě jeden stupeň, který však nemůže být nazýván šestým, protože šestým není, a přesto zahrnuje všech pět předchozích. Zde sedíme ze všech pěti důvodů, aniž bychom nějaký upřednostňovali. Sedíme, abychom sebe sama zdokonalovali na všech úrovních, abychom zušlechťovali svůj život se všemi jeho aspekty. A zároveň za účelem dosahování hlubších stavů samadhi, stejně jako dalšího osvobozování sebe sama a ostatních, no a jenom tak, bez jakéhokoliv proklatého důvodu. Prostě sedíme v radosti a blaženosti, protože zkrátka rádi sedíme, a je to přesně to, kým jsme. Náš každodenní život a naše meditace nejsou ani to samé, ani něco odlišného. Není zde žádný rozdíl mezi sebeklamem a osvícením, a přesto zde ten rozdíl je. Je to až zde, kde si uvědomujeme, že stejně jako nešlo zanechat zpět žádnou cítící bytost kvůli našemu vlastnímu osvobození, nemůžeme být dokonale osvobozeni dokud nebude probuzen každý jeden aspekt našeho vlastního já. Naše nepřetržité a nekonečné cvičení je o probouzení všech částí vlastního já, a jejich přivádění ze stavu neprobuzeného do probuzeného, z nevyzrálého do vyzrálého, z nezdravého do zdravého.

Praktikující je zde jako květ leknínu v kalné, bahnité vodě, jako mlžný měsíc za krásné oblačné noci, někdy se projevujíc jasně a zářivě a jindy až mdle a ponuře. Někdy praktikující může být zaměněn za běžného člověka a jindy za mimořádnou bytost. Někdy v bludech a jindy osvícený. Někdy zmatený a v jiném čase ryzí a úžasný. Nenachází se zde již zenový smrad. V místnosti plné lidí si nikdo nevšimne, že jsme zen skrz na skrz. Veškerý zápach duchovnosti je odložen a zbývá obyčejný člověk s velkou hloubkou a jasností.

Doufám, že tento článek je užitečný k projasňování Cesty pro ty z nás, kteří jsou na Stezce k Anutara-Samjak-Sambodhi (nejvyššímu a úplnému probuzení).

D. Genpo Merzel Roshi

#Osvícení #Meditace #GenpoRoshi #Zen

Doporučené příspěvky
Chronologicky
Odebírejte novinky
Archiv
Vyhledávání
No tags yet.
Sledujte nás
  • Facebook Basic Square