Proč nejste osvícení


Všechny duchovní světové tradice jednohlasně tvrdí, že ve skutečnosti doslova neexistuje nic jiného než duch, absolutno nebo pravda. Jak je však možné, že pokud tedy jediné, co existuje je duch, tak proč si toho nejsem vědom? Co způsobuje, že žiji v iluzi a nevnímám tento základní fakt? Každá tradice má na tuto otázku svou odpověď a na té je postavena její doktrína.

Jakých je těch pět nejvýznamnějších důvodů?

Konceptualizace

Budhistická škola Madhjamaka - 2. otočení kola budhismu

Nagárdžuna přišel ve 2. století jako historicky jeden z úplně prvních se zásadní inovací jádra všech světových náboženství, které vznikly v axiální epoše. Jejich základem byla myšlenka, že člověk se rodí do manifestovaného světa mnohosti, do samsáry, do odcizení, jako hříšný, a to samo o sobě je příčinou jeho utrpení. Vykoupení nebo osvobození spočívá v jeho vystoupení z tohoto manifestovaného světa splynutím s absolutnem jako nepřerušované pohlcení absolutní nekonečnou nemanifestovanou prázdnotou neboli dosažení stavu nazývaného nirvikalpa samadhi.

Tento ideál je podobný představě, jako bychom měli celý svůj život strávit ve stavu mysli, ve kterém se nalézáme v hlubokém spánku beze snů. V něm skutečně nejsou přítomny žádná bolest, utrpení, ego ani nenaplněné touhy. Jenže tam zkrátka není vůbec nic a je tedy otázkou, k čemu v takovémhle stavu lidský život potom vůbec je.

Nagárdžuna poukázal na to, že tento stav je sám o sobě dualistický, protože odděluje nekonečné od konečného, nirvánu od samsáry, beztvarost a formu, a proto to nemůže být definitivní odpověď. Popsal tak nonduální stav mysli, ve kterém prázdnota není nic jiného než forma a forma není nic jiného než prázdnota. Aktivita, která nám zamezuje tohle vnímat je konceptualizace, která vedle myšlenkových forem zahrnuje i pocity a cokoliv, co má svůj opak. Jakýkoliv pojem totiž dává smysl jedině v kontrastu se svým opakem. Jako například slast a bolest, nahoře a dole, nekonečný a konečný, nirvána a samsára. Je v nás vrozená tendence tyto opaky vytvářet a tímto způsobem si interpretovat svět.

Vedle toho ovšem existuje možnost zažívat svět bezprostředně nazývaná prádžňa, což je nonduální, bez-konceptuální, bez-pojmový a bez-pocitový způsob poznávání skutečnosti, vědění. Máte v sobě čisté, nedefinovatelné vědomí, které zažívá realitu přímo, bez myšlenek, pojmů, symbolů nebo pocitů. Můžete ho vnímat jako hluboké, prázdné ticho mysli. Setrvávání v tomto stavu vám dříve nebo později umožní přímé uvědomění si absolutní skutečnosti, kde prázdnota a forma nejsou dvě rozdílné reality. Toto vědomí totiž nedělí realitu do dvojic protikladů. Splynutí s tímto typem vědomí je cílem cvičení budhistických škol, které vycházejí z Madhjamaky. Toto vědomí je tedy osvobozeno od protikladů, osvobozeno od myšlení, které je založeno na polaritách.

Osvícení je definováno jako oproštění mysli od moci této duality, zažívané jako vědomí jednoty, které se aktivně projevuje jako prádžňa tzn. transcendentální moudrost a přímé vědění. Překážkou je nevědomé a automatické ztotožňování se s konceptuálním myšlením, s interpretačními pojmy (jako například: tohle je dobré, tohle je špatné, tohle chci a tohle nechci nebo tohle je pravda a tamto je lež), které mohou existovat pouze na základě duality protikladů.

Ovšem samotná představa, že je v nás dostupná realita, na kterou nemá tato dualita, tato matice protikladů, žádný vliv je pro většinu lidí velmi překvapivá. Svým vlastním myšlenkovým aparátem, který na základě tohoto dualistického principu pracuje, lze tohle pojmout jen velmi těžko nebo vůbec.

Objektivizace

Budhistická škola Jógačara - 3. otočení kola budhismu

Jógačara říká, že existence jakéhokoliv jevu není sama o sobě problémem. Problém vzniká proto, že objektivizujeme. Vnímáme fenomenální realitu jako objekty tam venku, které jsou oddělené od subjektu zde uvnitř. Problémem je tedy nevědomé přijetí duality subjekt - objekt jako pravdivé. Pokud si uvědomíme, že ve skutečnosti nejsme od jakéhokoliv právě probíhajícího jevu nijak odděleni, zjišťujeme, že vše, co se právě děje je v pořádku přesně tak, jak to zrovna probíhá.

Vnímáte potom, že samotné jevy, fenomény, nezpůsobují žádný problém. Problém z nich vzniká ve chvíli, kdy z nich vytvoříte objekty, které jsou od vás odděleny. Jako například, když se nalézáte v místnosti, tak normální dojem, který z toho máte je, že jste uvnitř místnosti, a ta místnost vás obklopuje. Existuje ovšem způsob, jak tohle obrátit, a vnímat se jako vědomí, ve kterém tato místnost vyvstává. Ve skutečnosti tedy ta místnost existuje ve vašem vědomí a vy vnímáte, jak ji obklopujete. Ta místnost vlastně vyvstává ve vás. Za těchto okolností místnost není objektem tam venku, ale je jevem, který vyvstává uvnitř vašeho vědomí. Jste s tou místností v jednotě. Je uvnitř vašeho vědomí. Mraky na obloze plují uvnitř vašeho vědomí. Hory na obzoru vyvstávají uvnitř vašeho vědomí.

Tohle je tedy zásadní posun ve vnímání reality směrem k úrovni vědomí typu Big Mind - velké mysli, na které úplně vše vyvstává uvnitř vašeho vědomí. A dokud nic není vně a vše vnímám uvnitř sebe sama, nic není problém. Neexistuje oddělenost, objektivizace. Když jsem ztotožněný s Big Mind - velkou myslí, neexistuje nic, co by bylo vně mě samotného a proto není možné po ničem toužit, bažit, prahnout. Podobně není mimo vaše vědomí nic, co by vám mohlo ublížit. Neexistuje zde tedy strach ani žádné hrozby, žádné objekty, které by ve vás vytvářely úzkost.

Podle Jógačary, založené bratry Asangou a Vasabundhu ve 4. století v Indii, tedy nejsou problémem žádné jevy samy o sobě, ale jejich objektivizace. Jejich vnímání vně sama sebe, jako něčeho odděleného se svou samostatnou existencí. Tohle vytváří rozštěpení reality. Vy se nalézáte na jedné straně tohoto rozštěpení a svět je na straně druhé. A proto žijete v rozlomeném, rozbitém, rozděleném a bolestivém světě.

Jakmile ovšem díky velmi jemnému posunu vašeho vědomí vnímáte, že objekty vyvstávají uvnitř vašeho vědomí, zažíváte zásadní pocit jednoty se vším, co se právě odehrává. To přináší pocit smíření s tím, co je. Mimo Big Mind - velkou mysl neexistuje nic, protože když pomyslíte na cokoliv mimo vaší velkou mysl, tím je to v ní obsaženo. Velká mysl je zásadní úroveň reality a základní struktura vesmíru. Jediné, co ve skutečnosti existuje je vědomí. Jediná velká mysl. Jediné pravé já. Jediné vědomí. A vše je uvnitř tohoto vědomí. Když spočíváte ve velké mysli, přináší to zásadní pocit jednoty se vším. Vědomí samo o sobě je nesmírná, otevřená, hluboká prázdnota, ve které vše v každém okamžiku vzniká.

Z tohoto poznání vychází tantra, ve které může být předmětem cvičení nebo uctívání jakýkoliv jev včetně sexu, alkoholu nebo konzumace masa. Protože všechno je fundamentálně ve vás, tak pokud to neobjektivizujete a neoddělíte se od toho, neexistuje nic nežádoucího, nečistého nebo hříšného.

Hledání

Tibetská budhistická škola Dzogčhen

Podle Dzogčhenu vše existuje pouze v přítomném okamžiku. Jediné, co existuje je teď. Hledání je činnost, která nás odvádí z přítomného okamžiku a směruje nás do budoucnosti, a tím popírá skutečnost přítomnosti. Nejedná se o to, dostat se nějak do kontaktu s přítomným okamžikem, být pozorný a soustředit se na přítomný okamžik. Přítomný okamžik byl vždy již zde. Neexistuje nic, co byste si uvědomovali, kromě přítomného okamžiku. Když myslíte na něco z minulosti, tak ta myšlenka se odehrává právě teď. Když se to v minulosti stalo, stalo se to v přítomnosti. Když myslíte na něco v budoucnosti, ta myšlenka se stejně tak odehrává právě teď. Když se to potom v budoucnosti stane, stane se to v přítomnosti.

Existuje tedy pouze tento nekonečný přítomný okamžik. Částečnou příčinou našeho utrpení je, že neustále vstupujeme do toku času tím, že si něco přejeme, něco hledáme, něco chceme nebo naopak nechceme a proto nejsme nikdy v dostatečném spojení s jedinou realitou, která opravdu existuje. Což je tato čistá, bezčasová přítomnost. Tento přítomný okamžik. Samotné rozpoznání a uvědomění si tohoto přítomného okamžiku je cestou k poznání struktury reality. Její podstaty.

Je v pořádku, myslíte li na minulost nebo na budoucnost, pokud se to ovšem odehrává při vědomém vnímání přítomného okamžiku. Žádný jiný čas než teď prostě neexistuje. A tuhle skutečnost není těžké dosáhnout, ale je nemožné se jí vyhnout. Za žádných okolností, vůbec nikdy si nejste vědomi ničeho jiného než právě tohoto přítomného okamžiku. A tak právě spočinutím v tomto okamžiku jste osvobození z kleští lineárního toku času, z časem definované reality, a uvedeni do bezčasé věčnosti.

Zůstáváte tedy ztotožněni s tímto bezčasovým teď a všechny vjemy, myšlenky, pocity, své vnitřní stavy, které k vám přicházejí, necháváte nezúčastněně plynout podobným způsobem, jako video kamera zaznamenává své okolí. Nepotřebujete na tom, co se odehrává nic měnit, a jenom to v přítomnosti zaznamenáváte přesně takové, jaké to je. Svět je skutečný přesně takový, jaký je. Jde proto o splynutí s realitou, jaká je právě teď. Okamžik za okamžikem. Beze snahy cokoliv měnit, nějak upravovat, zlepšovat nebo zhoršovat.

Vše je zkrátka perfektní, přesně takové, jaké to teď je. Protože všechno je duch, tak vše, co se z něj právě manifestuje, je jeho ornamentem, jeho uměleckým dílem. A proto na tom nechcete nic měnit. Je to již zcela dokonalé. Lidé tedy trpí z toho důvodu, že se neustále snaží hledat něco jiného, než je. Snaží se vykonstruovat nějaký jiný stav namísto toho stavu, ve kterém se aktuálně nacházejí. Jakmile by naopak dokázali být ve vědomém kontaktu s tím, co je skutečné v přítomném okamžiku, přineslo by jim to ohromné osvobození od toho nutkavého tlaku, té závislosti, té křeče, stále hledat něco jiného, něčeho se chápat, který způsobuje tolik utrpení, bolesti a karmické zátěže.

Splývání s tím co je, s přítomným okamžikem vám umožní dostat se do souladu s absolutní realitou. Tou jedinou, která skutečně existuje. Tedy duchem a jeho čistou manifestací. Zároveň tím znemožníte hledání. Dokonce hledání duchovního osvícení nebo hledání samotného přítomného okamžiku vás udržuje mimo něj. Hledání osvícení je založeno na předpokladu, že se nachází někde jinde než v přítomnosti. A tento předpoklad samotný vás od osvícení nekonečně oddaluje.

Toto hledání je o okamžitém vhledu do této reality. Neboli celých sto procent vaší osvícené mysli je přítomno právě teď. Celý trik spočívá v tom, rozeznat, že se nachází v nekonečném, bezčasém přítomném okamžiku. Je to tedy něco, co tady již je, a nikoliv něco, co je třeba vytvářet nebo nějakou aktivitou budovat.

Rozlišování

Vedanta Hinduismus

Podle Vedanty je příčinou problému to, že namísto skutečné opravdové jednoty, celistvosti, vidíme svět jenom jako různorodost a mnohost. A tato základní jednota, kterou mám za úkol rozeznat, je mé pravé já. Neboli mé ryzí jáství. A podobně jako u ostatních projevů ducha, také jáství je něco, co je zde neustále plně přítomno již teď. Jste si plně vědomi pocitu svého jáství. Také je to jediná zkušenost, kterou máte, která je vždy přítomná a neměnná. Můžete se zamyslet, co bylo před pěti týdny a pravděpodobně si nevzpomenete, co jste přesně dělali. Ale víte, že vaše jáství tam bylo. Že bylo v tomto čase přítomno a vy jste si ho uvědomovali, protože bylo součástí téhle zkušenosti.

Můžete se zamyslet, co bylo před pěti lety. Asi nevíte, co se přesně dělo, ale jáství bylo přítomné. Můžete se myšlenkově vrátit o pět set let. Jáství tam bylo přítomné, protože “dříve než byl Abraham, já jsem.” Jáství je ryzí vnímání bytí, které nevstupuje do toku času. Je nenarozené a neumírající. Je to ta jedna část ve vás, která je čirý duch, je věčná a nesmrtelná. Je to vaše tvář, kterou jste měli před tím, než se narodili vaše rodiče. A je to ten jediný pociťovaný prvek ve vás, který nepodléhá žádné změně.

Toto jáství je také vaše pravé já. A celkový počet všech individuálních jáství na planetě je jedna. Každý člověk má úplně stejný základní pocit jáství, protože toto jáství se neztotožňuje se žádnými individuálními vlastnostmi, povahovými rysy, pocity nebo identitou. Je to ryzí svědek. Ryzí já, které je samo o sobě bez jakýchkoliv vlastností. Tohle jáství je jedno jediné na celém světě, dívá se skrze všechny oči, slyší skrze všechny uši, cítí skrze všechny smysly a je v jednotě s ryzím duchem.

Právě tímto způsobem se ve vás ryzí duch projevuje. Jako toto jáství, jako zrcadlová mysl. Pocit čirého svědka. A jelikož je to pravé já, čistý subjekt, není možné ho spatřit jako objekt. Můžete se k němu tedy dostat pomocí neztotožňování se s tím, čím nejste. Já mám pocity, ale nejsem tyto pocity. Mám vjemy, ale nejsem tyto vjemy. Mám myšlenky, ale nejsem tyto myšlenky. Mám touhy, ale nejsem tyto touhy. Mám své oddělené já a právě teď o něm mohu přemýšlet. Vedle těchto myšlenek je zde ovšem také uvědomění si těchto myšlenek. A co jiného by toto nekonečné uvědomování bylo nežli jáství.

Čili jáství je to nepřetržité uvědomování si všech myšlenek, pocitů, vjemů. Neztotožňuje se s ničím z toho, nevstupuje do toku času a nevystupuje z toku času. Je to vaše ryzí, pravé já. Cvičení se tedy zakládá na spočívání v tomto vždy přítomném, bezforemném jáství, ztotožnění se pouze s ním, když se zbytek světa zjevuje a mizí a pouze jáství zůstává nezměněné okamžik za okamžikem.

Právě teď máte zkušenost světa, který se před vámi zjevuje přesně tímto způsobem. Tohle vše bude za tři týdny pryč. Nebude si z toho již pamatovat skoro nic. Co ale budete je vaše jáství, to ryzí já, čistý svědek. A čím více dokážete spočívat v tomto svědkovi a neulpívat, pouštět jevy a objekty, čím více se dokážete ztotožňovat se svým pravým já, Big Mind - velkou myslí, tím svobodnější a lehčí budete. Osvobozenější od tohoto zúženého, částečného, odloučeného, ulomeného malého já ve světě pomíjivých objektů, které přicházejí, setrvávají, trošku vás potrápí a odcházejí, což je podstata stvoření.

Vedanta tedy říká, že trpíme proto, že máme pomýlenou totožnost. Ztotožňujeme se se svým malým, konečným a odděleným já. Existuje však něco, co je si tohoto konečného já vědomo. A to je nekonečné já. Ryzí jáství. A do jaké míry se dokážete ztotožňovat se svým ryzím jástvím, do té míry jste osvobozováni od své spoutané, zapouzdřené, determinované existence v podobě vašeho malého, odděleného, izolovaného, ztaženého já.

Neláska

Křesťanský mysticismus

Kristus řekl: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.” Podle Kurzu zázraků opakem lásky není nenávist, ale strach. Upanišady uvádějí, že kdekoliv jsou ostatní, tam se objevuje strach.

Malé já je odděleno od ostatních a proto je jeho podstata zakotvena ve strachu. Není zakotvena v lásce. Lék je tedy následující: “Nechť je mezi vámi takové vědomí, jako v Kristu Ježíši.” A Ježíšovo vědomí především představovalo nekonečnou lásku. Takže oddělené já je narozeno bez lásky, v hříchu, a musí sebe sama otevřít láskyplné jednotě se vším. Neboli se probudit do této všudy přítomné lásky.

Láska je vnímání splynutí, sjednocení s druhým. Čím více se vaše láska rozšiřuje, tím více jste v jednotě se vším, co vyvstává. Až konečně můžete milovat vše a žít v jednotě úplně se vším, co právě vyvstává, co se manifestuje. Cokoliv, co okamžik za okamžikem vyvstává, může být příčinou vaší lásky.

Jiný způsob jak tohle sdělit je, že láska je emocí velké mysli. Láska, jednota, dotek, jedinost - tohle vše v podstatě označuje jednu a tu samou skutečnost. Láska má však hřejivou, vřelou kvalitu, kterou prázdnota, nondualita, velká mysl nemají. Dokonce ani projevy soucitu tuto vřelost sami o sobě neobsahují.

Představte si například někoho, koho hluboce milujete. Barvitě si tu osobu představujte. Vnímejte tu lásku, kterou k ní cítíte. Potom tu lásku od té osoby oddělte. Soustřeďte se do oblasti svého srdce. A vnímejte tu lásku, oddělenou od té osoby, kterou milujete tím, že se soustředíte na ten samotný pocit namísto té osoby. Potom vezměte ten pocit a rozšiřte ho na všechny ve vašem městě. Představujte si, jak ta energie z vás plyne a zahrnuje do sebe a obklopuje všechny lidi v tomto městě. A to se děje dokonale bezpodmínečným, přijímajícím, milujícím způsobem. Dále si představte, že ta láska je bílé, zářivé, jasné světlo nebo oblak, které se rozpíná na všechny v tomto státě. A potom na všechny na tomto kontinentě. A dále na všechny na této planetě. I na planetou samotnou. Rozpínejte jí dále a dále a dále až obsáhne celý vesmír.

A tento stav všudy přítomné a vše prostupující lásky je základní strukturou reality, je základní strukturou Big Mind - velké mysli. Je základní strukturou vědomí jako takového. Je to její vztažný prvek nebo rozměr. Ta vřelost vychází ze srdce ven a zahrnuje úplně všechno, co vyvstává. No a vy jste samozřejmě v jednotě se vším, co vyvstává, protože milovat znamená být sjednocen. Takže hluboké odevzdání se tomuhle láskyplnému pocitu a vciťování se do této jednoty s celým vesmírem, vede ke vždy a všude přítomné podstatě existence, okamžik za okamžikem.

Nejsme tedy osvícení, protože konceptualizujeme, objektivizujeme, ztrácíme se v čase a ve hledání, rozlišujeme jednotu jáství, a jsme bez lásky. A tohle jsou ve skutečnosti různé aspekty stejné skutečnosti. Jsou to rozdílné způsoby, jak vyjádřit stejné klíčové prvky základní reality. Je velmi zajímavé, jak různé tradice upřely pozornost na jeden z nich a na něm založily svůj praktický výcvik. Můžete použít jakýkoliv nebo všechny nebo cokoliv jiného, na co přijdete. Těchto pět představuje ty historicky nejvlivnější přístupy, které jsou svým způsobem velmi významné a dávají určitý hluboký smysl.

Tohle je tedy pět důvodů, proč nejste osvícení. I tyto důvody jsou ovšem klamné, protože jediné co existuje je duch a ornamenty jeho tvoření, včetně všech těchto pěti zapouzdření. I ony nejsou nic jiného než duch. Skutečně zásadní poznání znamená, že neexistuje nic, co by mohlo zabránit osvobození vlastního já. A tohle spatřit je ten definitivní, poslední trik v této celé hře. Když konečně poznáte, kdo nebo spíše co jediné ve skutečnosti jste, a tím se probudíte ze snu, ve kterém jste do té doby žili, zahájíte tím proces léčení, střízlivění a zrání, který postupuje k celistvosti, ke štěstí a k lehkosti. Zažijete nádherný, naplňující, hřejivý pocit a budete vědět, že skrze vaše srdce působí stejná inteligentní síla, která z ničeho uvedla do pohybu celé tohle grandiózní vesmírné představení, a právě v tomto okamžiku díky vaší mysli a vašemu tělu zhmotňuje poslední výkřiky evoluce.

Na základě přednášky Kena Wilbera zpracoval Jan Bičiště.

#Osvícení #KenWilber

Doporučené příspěvky
Chronologicky
Odebírejte novinky
Archiv
Vyhledávání
No tags yet.
Sledujte nás
  • Facebook Basic Square